Jičínské eRekce 2013

Po vychladnutí a urovnání všech emocí nabitých letošním srazem jsem se rozhodl napsat pár řádek. Tradičně jsme se sešli už v pátek v kempu Rumcajs, kde jsme pojedli a něco málo popili. Nutno podotknout, že z domova jsme to do místa startu ve Svijanech měli blíž než z Jičína. Nicméně slíbená svíčková na smetaně od Lucky byla jasná volba, takže po setkání v hospodě přišla after-before party u Dejvida, kde jsme nakapali do strojku a o půlnoci se opravdu podávala geniální svíce :))).

Ráno všech opilců bylo krušné, nicméně jsme se vykopali, utvořili štrůdl (který nám vydržel jen na výjezd z Jičína) a mazali si to směr Svijany. Vzhledem k našemu pozdnímu příjezdu už byla většina aut vyrovnána na place, takže jsme zabrali ta nejlepší místa vpředu a jali se prohlížet pivovar. Následoval rychlý oběd a pomalý start... nebo naopak?

To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká. Pod kopcem jsme si přečetli návod, zděšení přišlo hned při pohledu na první stránku, ona totiž vzdálenost byla psaná v otáčkách kola. Naštěstí po komplikovaném výpočtu (obvod kola s poloměrem ráfku 14" a gumou 155/80) jsme zjistili, že stačí násobit dvěma...

Jenže to zdaleka nebylo vše. Na natočené křižovatky jsme už byli zvyklí z loňska, ale zrcadlení o dvou osách jsme viděli prvně. Vše bylo završeno třema sadama otázek a archem s obrázky, takže práce pro spolujezdce až až...

Dál už šlo o pouhé plnění úkolů, které byly jednoduché až triviální... Ale houby, úkoly nápadité, složité, na první pohled dokonce neřešitelné. Nicméně to nebylo nic proti tomu, že se nám dařilo docela dobře zabloudit a kus zásluh na tom měl i sám organizátor.

Aneb odbočte na křižovatce dle výsledku prvního úkolu. Jenže na první úkol byly dvě správné odpovědi, ale jen jedna nás vedla správným směrem... Nás samozřejmě vedla ta špatná, která ale dokonale seděla na další pokračování itineráře, ovšem jen do chvíle, kdy sedět přestala :D. My pak jezdili křížem krážem asi hodinu po obci a nevěděli kudy dál...

No nic, tohle jsme vyřešili, ale další podobná strast málem znamenala cestu dom, když jsme totiž vyzkoušeli všechny cesty a ani jedna nevedla k cíli, tak jsem propadl takové skepsi, že jsem se zmocnil itineráře a za pokřiku serem na to jedem domu jsem itinerář vyhodil z okna. Naštěstí měla Martina dost rozumu a donutila mě itík sebrat.

Pak už jsme to nějak doklepali, v kempu odevzdali a měli jasno v tom, že se nám to letos nepovedlo. Nooo a o to větší bylo překvapení, když si pro druhé místo šel Ondra a první jsme obsadili my. To mi opravdu hlava nepobrala, ale asi to nebylo těžké jen na nás.

Celkové hodnocení akce, jak jinak než super, jen by člověku po ránu nemuselo bejt tak zle :))) a pak snad jen malý apel na Slávka (on si to tu jistě přečte:)). Udělej klidně dvakrát tak drahé startovné, ony ty dvě kila na posádku navíc nikoho nezabijou a alespoň nebudeš do poslední chvíle na ostří, zda budeš v červenejch nebo modrejch číslech, ze startovného vyplať organizáory, přece jen je to pro ně pak o chlup veselejší a budeš všem o něco málo míň zavázanej:)). A poslední prosím pěkně, trasa chtěla ještě jednou dvakrát najet s nezaujatou osobou, aby nedocházelo k tomu k čemu letos docházelo :))). Přece jen obtížnost je veliká, tak to chce mít trasu zmáknutou do detailů.

Jinak eRekce řadím asi k tomu nejlepšímu, co jsem letos jel. Díky moc :).